Křest „neknihy“ Evy Turnové Ideář aneb když se věci dějí samy

Včera jsme byli na křtu „neknihy“ Evy Turnové – Ideář. Ano, neknihy. Tenhle termín je čistě Eví, stejně jako celý večer, včetně samotného křtu. Ten proběhl stylem volného pádu do improvizace. Ne proto, že by nebyl scénář. Ale protože je to Eva. A Eva je improvizace sama.

Ideář křtil Miloš J. Kohout. Malíř malířce. Dva lidé, kteří mají krapet širší umělecký záběr a umí přetavit chaos do obrazů s nadhledem a citem pro ironii. Bylo to krásné a spontánní. Vlastně jsme se s Evou poprvé potkali před necelým měsícem na veletrhu – a pak se ukázalo, že se Miloš s Evou už potkali v mládí. Že mají společné známé. A že je svět opravdu malý. Když má být...

Eva četla z Ideáře, křtem nás provázela její dcera Johanka a Radůza zpívala.

A v samotném závěru se u nás zastavila i Klaudie Osičková, která Milošovi jako malá holka kdysi hrála v krátkometrážním filmu Sen.

To jsou ty momenty, které si nevymyslíte.
Ty se prostě stanou.

A člověk pak jen sedí a směje se, jak dokonale absurdní a současně pravdivá je věta:

„Vše je tak, jak má být.“