Beseda s autorským čtením v kavárně Karawba

Včera jsem měla besedu v kouzelné kavárně Karawba na Vinohradech. Jen kousek od Riegrových sadů, které se staly součástí mé debutové knihy Neklidná růže.
A někdy jsou to právě zdánlivé maličkosti, které člověku napoví, že vstoupil na výjimečné místo.
Majitelka Kateřina miluje růže. A je to vidět všude. Dokonce i na toaletním papíru. Možná to zní úsměvně, ale právě takové detaily vznikají z lásky. Ne z marketingu, ne z povinnosti. Z opravdového zájmu o prostor, lidi a atmosféru. A těch dnes kolem sebe vídám čím dál méně.
Největším objevem večera pro mě byla raw růže. Naprosto výborná. A co na tom bylo nejlepší? Mlsala jsem jí bez jediné výčitky.
Kateřina s Kristýnou pro mě připravily besedu, která měla přesah. Nebylo to jen autorské čtení. Bylo to setkání lidí, kteří chtějí tvořit, sdílet, zastavit se a být spolu. Večer plný ženské energie, inspirace, smíchu i zamyšlení. A celý ho nádherně otevřel jediný přítomný muž hrou na housle.
Seděla jsem tam a znovu si uvědomila něco důležitého.
Že moje psaní má smysl.
Že i ta dlouhá cesta plná pochybností, práce a trpělivosti má smysl.
Protože když se příběhy propojí s lidmi, vzniká něco mnohem většího než jen kniha.
Karawba není jen kavárna. Je to živý prostor pro autorská čtení, meditace, workshopy, filozofii i obyčejné lidské bytí. Místo, kde se člověk nemusí nikam hnát a může být chvíli sám sebou. A právě taková místa musíme podporovat. Svět totiž netvoří jen velké projekty a hlasité kampaně. Svět tvoří lidé, kteří s láskou ladí každý detail, otevírají dveře ostatním a vytvářejí prostor, kde se člověk cítí vítaný.
Děkuji za ten večer. Už teď vím, že o něm vznikne povídka. Některá místa si totiž o svůj příběh řeknou sama.